Na naši schůzku si přinesl kroniku. Týkala se Máje… tedy nikoli ročního období, ani Máchova díla, ale litoměřického dívčího pěveckého sboru, s nímž jako sbormistr slavil v 90.letech četné úspěchy doma i v Evropě. Jejich výčet by byl opravdu dlouhý.
Vzpomínání s legendou sborové hudby a zpěvu Vladimírem Frühaufem nad albem plným fotografií, výpisků a novinových výstřižků se ale netočilo jen kolem Máje. Zašli jsme i dál do minulosti, k práci s lovosickým, později litoměřickým dětským sborem Hlásek, který v roce 1960 zakládal. Řeč přišla samozřejmě i na ženský komorní sbor Cantica Bohemica, se kterým vlastně navázal na předchozí sbormistrovskou práci.
„Když jsem začal učit na pedagogické škole, kde vznikl Máj, tak jsem měl ve sboru mj. i bývalé členky Hlásku. Když pak měl v roce 2000 Hlásek 40.výročí, padla na setkání otázka, proč není v Litoměřicích žádný ženský sbor. Několik bývalých zpěvaček se toho chytlo a šly za mnou, jestli bychom to nedali dohromady. No a tak vlastně vznikla Cantica, s níž jsem pokračoval až do loňského roku. Kovidová krize, ale i můj věk mě vedly k rozhodnutí předat práci se sborem naplno už někomu mladšímu…Cantiku tedy vede Dominika Valešková, která s námi už předtím spolupracovala,“ říká s úsměvem Vladimír, který v těchto dnech oslavil 85.narozeniny. „A dělá to bezvadně, o čemž jsem se přesvědčil i na nedávné Noci kostelů. S radostí jsem si sbor poslechl na vystoupení v Libochovanech a Velkých Žernosekách,“ dodává.
Miluje poezii. Má rád Nezvala, Halase, Seiferta i další básníky. Rád je i recituje. Zpaměti! Nedávno takto udivil účastníky akce v litoměřickém Domově Na pahorku.
„Je to výborná gymnastika mozku. A taky jazyková a slovní průprava. Navíc, k hudbě a zpěvu to má velice blízko,“ tvrdí Vladimír. Kdysi prý dokonce absolvoval speciální kurzy vedené slavnou recitátorkou Ludmilou Pelikánovou. Jeho výslovnost a artikulaci by mu i dnes mohli někteří rozhlasoví či televizní moderátoři závidět.
Při jubileu před pěti lety měl s Cantikou koncert nazvaný „A léta běží, vážení…“ Mezi gratulanty byl tehdy i skladatel Jiří Laburda, který mi o Vladimírovi řekl, že „léta mu sice běží, ale on je živým důkazem, že s muzikou se stárne pomaleji“. „No ano, ale sil už ubývá,“ komentuje to s odstupem Vladimír. Myslím ale, že ta slova platí stále.
Text a foto: Miroslav Zimmer
