ROUDNICE NAD LABEM – Každý správný fotbalový oddíl by se měl věnovat především mládeži. Na to, aby byla vedena podle nejnovějších trendů, dohlíží i v SK Roudnice řada trenérů. Jedním z nich je i pětatřicetiletý kouč U13 Václav Srp, který je držitelem B licence Coerver kurzu 2.
Odkdy působíš v SK Roudnice?
SK Roudnice je moje srdeční záležitost. V klubu působím od roku 1994, kdy jsem poprvé přišel Pod lípu na trénink přípravky a poté jsem zde pokračoval přes žákovské kategorie, dorost na Farmě až do týmu dospělých. Na tato léta vzpomínám moc rád. V mužském fotbale jsem kromě A a B týmů SKR chvíli působil ve Vrbici, v Rovném a v Hrobcích. Nyní, když mi to čas dovolí (práce, trénování), tak si chodím kopnout za rodnou Kleneč.
A co tvoje trénování, kdy ses k němu dostal?
O trénovaní jsem se zajímal již během aktivního hraní, ale první začátky, kdy jsem se do toho opravdu vrhnul, byly v roce 2015. Začínal jsem u Davida Plicky u mladší přípravky (ročník 2007). Poté jsem chvíli působil u ročníku 2009 a nyní mám na starosti s Patrikem Pospíšilem U13 (2008) a zároveň jsem šéftrenérem přípravek. Navíc chodím pomáhat Terce Hofmannové se školičkou a když bylo potřeba, tak jsem vypomohl i v jiných ročnících. Dále jsem členem Komise mládeže OFS Litoměřice, kde máme s kolegy na starosti tréninky, turnaje atd.
Co vyžaduješ po svých svěřencích?
Je toho určitě hodně, ale především pokora, pracovitost, odvaha, týmovost, zodpovědnost a vzdělání. Co se týče přímo hry, tak chceme hrát maximálně konstruktivně, hodně aktivně, ve vysokém postavení a celkově hrát náročný fotbal. Dále je pro nás důležité, aby kluci chápali „hru“ a především se samostatně rozhodovali.
Líbí se ti herní styl nějakého konkrétního týmu v ČR či zahraničí?
V ČR nám nyní ukazuje směr Slavie, a tak i když jsem sparťan, rád se na zápasy slávky dívám. Mám rád týmy, které mají svůj styl a je vidět, co chtějí hrát. Sleduji i trenéry, kteří dokážou ve velkém posouvat a zlepšovat jednotlivé hráče. Ze zahraničí se mi líbí Dortmund, Lipsko, Bergamo, Leeds pod Bielsou, Salzburg, Atletico Madrid atd.
Jaký upřednostňuješ typ hráčů?
Mám rád zdravě sebevědomé, odvážné hráče, kteří se za každé situace nebojí hrát „fotbal“, zachovávají klid na balonu, jsou pracovití a dokážou vystoupit ze svého „komfortu“. Dále je u dnešního fotbalu důležitá rychlost, jak běžecká, tak i rychlost myšlení (rozhodování, reakce, přepínání atd.).
Jak jste byli spokojeni s podzimní nekompletní částí?
Podzimní část jsme mohli zvládnout lépe. Chyběla nám produktivita, byli jsme málo aktivní a dostávali jsme se málo do zakončení. Na druhé straně jsme odehráli i řadu slušných utkání s kvalitními soupeři.
Je hodně náročné motivovat svěřence k individuální přípravě v této nelehké době?
Určitě je to těžké jak pro hráče, tak i pro nás trenéry. Ale stalo se, a tak se s tím musíme poprat. S klukama komunikujeme pomocí WhatsAppu, kdy dostávali tréninky, různé výzvy, inspirace, hecovali jsme se atd. Také jsme se všichni spojili pomocí aplikace Zoom, popovídali jsme si o trénincích, o škole a jak tráví volný čas. Důležité v této nelehké situaci je zůstat s klukama v kontaktu. Hráči mají více odpovědnosti a samostatnosti. Nám trenérům tato doba ještě více ukáže i charakter kluků a jejich přístup k fotbalu.
Jak trávíš volný čas?
Práce a fotbal mi zabere celkem dost času, a tak se většinu volna snažím trávit především s rodinou.
Čeho bys chtěl v trenéřině dosáhnout?
Hlavně bych chtěl poděkovat všem kolegům a doufám, že se nám společně bude dařit Pod lipou vychovávat hráče a nově i hráčky milující fotbal, kteří u něj zůstanou co nejdéle. A zároveň z nich budou slušní lidé.
