Litoměřice – „Divadelní klíčení“ má v kalendáři litoměřické ZUŠ i Máchova divadla každoročně už své stálé místo, tentokrát připadlo na poslední květnové úterý.
Když už jsme v té ‚rostlinné‘ terminologii, dramaťáci sice nevystavili vše, co jim za školní rok vyrašilo, výpěstky to však byly velmi chutné a plné vitamínů (= vtipu, humoru, něhy, romantiky i nadsázky).
Letmý pohled do programového meníčka? „Škola je blázinec“ (J.Dědeček), Poláčkovo „Bylo nás pět“, dramatizace Silversteinovy poetiky „Kde se nepodrbeš“, „Monolog Glorie z Gerwigovy Barbie, autorsky pojatá reklama „Nálada Optik, dialog z Wildeovy hry „Jak je důležité míti Filipa“, atd. A kusy, které daly vyniknout odrostlejším adeptům hereckého kumštu. Třeba v „Monologu matky“ z Léta v Laponsku, či v Mikuláškově „Tehdy“, v „Therapy“ Tic Tick Boomu, nebo v „Oddělení hádek z Monty Pythonova Létajícího cirkusu.
Zaujalo inovativně pojaté „Akvárium“ (s nímž se kdysi proslavil známý Litoměřičan Felix Holzmann), „Barva lásky“ z palety básní Moniky Načevy a Jáchyma Topola, Burtonův „Robotík“ či závěrečný „Život talentovaného motýla“ J. Ulricha. Suma sumárum – výkony přesvědčivé v každé věkové kategorii!
“Šlo hlavně o kratší věci, abychom se vešli do ‚limitu‘ jednoho večerního představení. Z nich se také snadněji skládá program. A zároveň jsme chtěli dát žákům co nejvíc prostoru, aby tady získali zkušenosti a sebejistotu. Prostě „zažít prkna“…
Z delších věcí sestavíme Divadelní piknik, na který zveme 24.-25. května do našeho Divadélka Minimax,“ říká jeden z kantorů literárně dramatického oboru Pavel Vágai a dodává, že nyní tu ‚klíčila‘ především semínka složená z monologů a dialogů, ze scének jak z divadelních dramatizací, tak i filmových adaptací. A pak i herecké etudy, jako třeba zmíněné „Barva lásky“, Nálada Optik a v závěru novinka – „Život talentovaného motýla“, s níž je LDO úspěšný i na festivalech.
Mladí dramaťáci dostali svobodu ve výběru témat, i když některé úpravy jsou podle kantorů nutné. „Děti někdy přicházejí s tématy, která se pro jeviště velmi obtížně zpracovávají, takže vybalancovat to tak, aby se to dalo zahrát a bylo to zároveň i divácky vděčné, to je někdy ‚tanec na tenké hraně! Ale myslím, že se nám to daří,“ míní Pavel Vágai. Velkou zásluhu na tom mají nejen mladí herci, ale i ti, kteří je vedou. Spolu s Pavlem Tereza Rozmarová a Ivana Tycová!
Text a foto: Mirek Zimmer
