Litoměřice – Spojuje je láska k hudbě a radost z ní. A taky věk. Na hudební nástroj se totiž učí až jako senioři. A že jim to jde, prokázali při čtvrtečním setkání v Základní umělecké škole v Litoměřicích.
Akademii umění III. věku založila škola s podporou města před pěti lety. V současné době ji navštěvuje 16 studentů. Sedm z nich našlo odvahu a chuť vystoupit na zmíněném setkání. Publikum, v němž byli jejich pedagogové i přátelé a příbuzní, jim případná zaváhání či chybičky nejen odpustilo, ale navíc je i povzbudilo potleskem. Pět seniorů nyní tříleté studium končí, jeden z nich chce pokračovat dál.
„Baví mě to a chci se dál rozvíjet,“ říká Alexandr Karász, kterého na klavír učí Matěj Olejár. Na stejný nástroj, ale pod vedením Aleny Šefčíkové, hrála i absolventka akademie Štěpánka Andělová. Před třemi roky se rozhodla, že zkusí navázat na ‚klavírní‘ vzpomínky z dětství. Na koncert ji přišla povzbudit vnučka Barbora. „Moc babičce fandím, i když sama hudbě moc nerozumím.“
Další klavíristku Pavlu Mačokovou učila na akademii Marta Moravcová. „Pilná, svědomitá, vytrvalá. Za dobu studia toho zvládla opravdu hodně, přitom si vybírala vždy ty těžší skladby,“ chválí ji zkušená kantorka. „Život dělá takové oblouky. Hrála jsem několik let jako dítě a pak na to padesát let nesáhla. Teď mě to chytlo a moc mě to baví. Co mi to přináší? To je jednoduché – radost! Z hudby i ze života! Jsem ráda, že díky ZUŠce tady takovou možnost máme!“ říká s úsměvem sympatická seniorka, která Chopinovým Valčíkem koncertní část zakončila.
Tím ale nebylo na čtvrtečním setkání vše. Své zážitky mohli absolventi i současní studenti litoměřické Akademie umění III. věku probrat u občerstvení a sklenky vína…
Text a foto: Mirek Zimmer
