Roudnice nad Labem – Co mají společného včely a umění? Před Galerií moderního umění v Roudnici nad Labem vyrostl nevšední objekt. Včelí dům (apis domus) je artefakt, jehož nedílnou součást tvoří živé včely.
Dílo včelaře, designéra a architekta Eduarda Seiberta hledá novou stavební formu určenou pro pobytovou apiterapii – alternativní léčebnou metodu, založenou na blahodárné blízkosti včel.
Výsledkem je originální včelí dům na pomezí objektu, sochařského díla a architektury. „Samotný úl se vznáší asi metr a půl nad zemí v křehké skořepinové konstrukci. Vnitřní struktura připomíná dutinu stromu nebo symbolicky také srdce. Od okolního světa ji chrání paprsčité lamely z opalovaného dřeva, které mohou evokovat hrubou kůru,“ představuje roudnický apis domus jeho autor Eduard Seibert. Vychází přitom z dlouhodobého výzkumu ideální typologie domu, jemuž se věnuje v rámci doktorského studia na Fakultě umění a architektury v Liberci.
Nejde však o vyprázdněnou formu – a to doslova, neboť domek obývají včely. Autor citlivě hledá soulad mezi ideální uměleckou podobou a funkcí, kterou je především terapeutická a léčebná hodnota. Návštěvník může do apidomu vstoupit po žebříku a pobývat v blízkosti včel (a zároveň zcela v bezpečí – odděleně od vlastního úlu).
Venkovní instalace bude přístupná až do druhé poloviny října. „Návštěvníci galerie, obyvatelé města, komunita včelařů i náhodní kolemjdoucí ji mohou vnímat velmi různorodým způsobem. Objekt v sobě propojuje design, sochařství, architekturu i vědu. Ale především svět člověka s okolní přírodou a jejími obyvateli,“ říká kurátorka instalace Magdalena Deverová.
Včely fungují i jako citlivý „barometr“ zdravé krajiny. Podle některých názorů je dokonce otázkou, zda by lidstvo po jejich náhlém vymření přežilo. Jak shrnuje Magdalena Deverová – „Doufejme, že vztah člověka a včely zůstává nadále především alegorickým obrazem souladu lidí s přírodou.“
Autor: Lucie Švec Kabrlová
