LITOMĚŘICE – Na vysvětlenou. Černé mléko je hra současného ruského autora Vasilije Sigareva, jak říká Lenka Pařízková, se závanem coolness dramatiky. Právě Lenka se podělila o režijní vedení spolu s Alešem Pařízkem, výsledek viděli diváci v sobotu večer v zaplněném litoměřickém divadélku Minimax. Na rozdíl od části hry uvedené na červnovém Divadelním pikniku jako jakýsi lakmusový papírek ji ansámbl literárně dramatického oboru litoměřické ZUŠ dotáhl do konce. A dlužno dodat, že do úspěšného konce. Hra začíná (a vlastně pak i končí) na jedné zaplivané, skoro opuštěné železniční stanici, kde vlak staví možná jen jednou denně. Právě tam uvízne Levčik se svou těhotnou partnerkou Šurou. Oba sem ‚zavála‘ touha rychle zbohatnout prodejem předražených tousterů vesničanům. Jejich problematický vztah je ještě umocněn chováním svérázných obyvatel. Vodka, urážky i násilí. Pochmurný obraz. Šuře, které se o pár dní narodí dítě, se přece jen dočká pomocné ruky. Na chvíli… Černé mléko barví sníh.
A onen ansámbl? Tedy Michal Macháček (Levčik), Klára Hávová (Drobek), Jana Suchanová (pokladní), Rozálie Vraná (Petrovna), Ondřej Křivánek (Míšenka), Markéta Husarová (teta Paša), Eliška Vytrhlíková (vypravěč) a Agáta Thea Cepníková a Matěj Svoboda (místní vesničané) se dočkali zaslouženého potlesku. A diváci trojnásobné herecké „děkovačky“.
TEXT A FOTO: MIROSLAV ZIMMER
