Litoměřice – Geodet, fotograf, publicista, ale také spoluzakladatel litoměřického Geosu – firmy, jež po roce 89‘, po období totality rozplétala a dávala na Litoměřicku do pořádku geodetické a pozemkové záležitosti. A také svérázný, ale milý, velkorysý člověk se zvláštním smyslem pro humor a v neposlední řadě vtipný glosátor. Takového ho máme v paměti, než v minulém týdnu opustil tento svět.
Zákeřná nemoc byla nad jeho síly. „Chtěl jsem tu bejt do stovky a nějak se to nepovedlo. Ale aspoň jsem to zkusil,“ čteme na parte jeden z jeho vtípků. Součet se nakonec zastavil na čísle 79.
František Janovský bral život, jak přicházel. Syn evangelického faráře to v totalitním režimu po roce 48‘ neměl jednoduché. „Faráři, máš hovno na tváři,“ posmívali se mu ve škole. „Kádrový hrb“ ho předurčoval „jen“ k manuální práci. Franta si ale svou pílí a houževností podpořenou talentem a vstřícností (nikoli servilitou) nakonec vydobyl své místo na slunci. Podařilo se mu vystudovat techniku, věnoval se naplno geodetickému oboru, ale také organizoval v Litoměřicích automobilové rallye geodetů, začal fotografovat a také rád cestoval (okouzlil jej zvláště Island)… A svou zvláštní láskou miloval své blízké…Ilonu, Míšu, Ilonku…Vraceli mu to v měně, kterou byste asi těžko pochopili.
Jako fotograf nesmím opomenout jeho vztah k fotografii. Ještě koncem minulého roku vystavil své práce ve Fotogalerii litoměřické nemocnice. „Etudy, aneb aneb 21 let s digitálem“ – takový jí dal název. Patřil totiž k průkopníkům digitální fotografie u nás, a to v době, kdy mnozí autoři nad ní ohrnovali nos. V diskuzích o tomto žánru mi před časem mj. řekl: „Těší mě, že úsilí o uznání digitální fotografie bylo úspěšné. Fotografuje se více než kdykoliv v minulosti. Prožíváme dobu totální vizualizace. Ale platí, že fotografie je jen jedna. A je jedno, jestli je na skleněné desce, plochém filmu, kinofilmu, mikrofilmu nebo na snímači, či v mobilním telefonu. Dobrá si vždy najde svého diváka! Jak říkával klasik české fotografie Láďa Sitenský – fotograf by měl „vidět“. Ti vyvolení to vidí,“ prohlašoval Franta.
A „Síťa“ – jeho kamarád, válečný letec RAF a fotograf, o kterém mi často vyprávěl, to „viděl“. Ostatně, Franta od něj mnohé pochytil a „viděl“.
S odstupem od zprávy, která nás rozesmutnila, mohu s klidným svědomím říci, že Franta, ač do kostela nechodil, měl to duchovno syna evangelického faráře v sobě zakódováno. To a rovněž pokoru a určitý nadhled, které ho provedly radostmi i peripetiemi života. Osobně jsem ho poznal až někdy v roce 2010. Zahajoval jednu z mých výstav. V jeho přítomnosti jsem měl vždy pocit, že věci nejsou tak hrozné, jak na první pohled vypadají. Jen se nehroutit (v jeho slovníku – jen se neposrat). Shledávám, že to pomáhá. Jestli, Franto, předstoupíš před Pána – a já věřím, že ano, tak si to jistě také připomeneš…
Autor: Miroslav Zimmer
Poznámka: Pohřeb Františka Janovského se uskuteční tento pátek 14. října ve 13 hodin v evangelickém kostele v Chotiněvsi.