Litoměřice – Tři dny plné hudby v podobě „Zahrady orchestrů“ má za sebou litoměřická ZUŠ. Místem akce byl zahradní areál školy, kde se od pondělka 10. do středy 12. června vystřídala na pódiu dobrá půlstovka muzikantů v dresu ZUŠ, ať už jako sólisté, či jako členové kapel.
Úvodní pondělní odpoledne obstarali ti, kteří pod vedením kantorů Báry Patákové a Pavla Šimberského studují hru na bicí nástroje. Mezi ně se „vklínilly“ i dvě klavíristky. Poprvé jsem slyšel bubnovat lidovky – „Já do lesa nepojedu“ v podání Ondry Junga a „Už mou milou do kostela vedou“ s Matějem Žukauskasem. Učí se a dělají pokroky. A ti starší jsou samozřejmě pokročilejší, bubenická show (na playbacky, jinak to pochopitelně nejde) tedy pokračovala v ráznějších rytmech a vyspělejšími čísly, třeba od Rembrandts „I’ll be there for you“ ze seriálu Přátelé, popovějšími kousky i hardrockovými nářezy od Black Sabath, AC/DC, Deep Purple i funky rytmy, až třeba po „Soul with a capital“ (Tower od Power) či Forbesův „My Jam Yo“ na samotný závěr. V nich pozvedli bubenický prapor vysoko Vojta Antolčík, Ondra Holemý, Sebastian Galia a Jáchym Hanzl.
Úterní Zahrada II. přála kapelám – nejprve rockoví „Nezrychluj!“ s kantorským přispěním Martina Štece dokázali, že punk není mrtev, a pak osvědčený „Junior Band“ swingující studenti pod taktovkou Zdeňka Růžičky. Příležitost zazpívat si se šlapající kapelou dostaly i zpěvačky Elisabeta Pískačová a Anna Černá. Odpolední produkci předcházelo dopoledne, v němž si s učitelským „Kantor Bandem“ užily děti litoměřických mateřských škol. Rozjařily je především filmové melodie z pohádek. A konečně třetí odpoledne patřilo těm, co studují dechy a zpěv u Zdeňka Jelena.
Sečteno a podtrženo – sklizeň ze Zahrady orchestrů byla vydatná, za celý školní rok se urodilo dost pěkných věcí a rostlinky talentů opět dobře povyrostly. To vše je příslib pro příští žeň, která se ovšem možná nebude sklízet na této školní zahrádce. ZUŠ se má totiž podle slov ředitelky Dominiky Valeškové v příštím roce v tomto období stěhovat do rekonstruovaných prostor bývalého velitelství. A když to třeba ještě nedopadne, možná dojde na „Zahradu orchestrů“ v rozlučkovém duchu na původním místě. Každopádně, ať tak či onak, už teď se můžeme těšit, co se za rok zase urodí…
Autor: Mirek Zimmer
